Český jazyk 9. třída

Vložte svůj text...

Psaní velkých písmen

Velkým písmenem píšeme jména lidí, zvířat a odvozená přídavná jména: Aleš, František, Alík, Max, Alešův, Alíkův

Velkým písmenem píšeme názvy národností: Čech, Rus, Francouz

Přídavná jména odvozená od názvů národností ale píšeme malým písmenem – český, ruský, francouzský

Velkým písmenem píšeme názvy obyvatel měst, krajů – Pražan, Olomoučan…

· V zeměpisných názvech píšeme velkým písmenem jen název obecného jevu – Jaderské moře, ostrov Kréta.

U názvů institucí, úřadů… píšeme velkým první písmeno!

Česká republika, Evropská unie, hotel Modrá hvězda

V názvech měst píšeme vše velkým kromě předložek:

Měrovice nad Hanou

U názvů škol a úřadů napíšeme velké písmeno, pokud je uvedeno místo: Základní škola Kojetín, Gymnázium Kojetín

Pokud začíná název ulice, restaurace, hotelu předložkou – píšeme velkým písmenem předložku a první slovo po předložce: restaurace U lípy, ulice Na Výsluní, ulice Ke Starému mlýnu

Podstatná jména

Názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
Skloňují se

Druhy podstatných jmen:

Konkrétní – můžeme si na ně sáhnout např. kočka, lavice…
Abstraktní – nemůžeme si na ně sáhnout – vlastnosti, názvy dějů např. trpělivost, stáří, spaní, láska, pokora

Podstatná jména pomnožná – mají jen množné číslo. Např. kalhoty, prázdniny, nůžky, kamna…
Podstatná jména hromadná – mají jen jednotné číslo, označují hromadu věcí – ptactvo, loďstvo, křoví, smrčí, mládež, dobytek
Podstatná jména látková – označují jednotným číslem látku – líh, mouka, cukr, káva, železo…

U podstatných jmen určujeme pád, číslo a rod, přiřazujeme je ke vzorům.

Pády:

pád Kdo, co?
pád bez Koho, čeho
pád Komu, čemu?
Koho, co?
Oslovujeme, voláme
O kom, o čem?
Kým, čím?

Číslo – jednotné a množné

Rod – rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný. Rod podstatného jména zjistíme pomocí ukazovacích zájmen TEN, TA, TO (ten pes – rod mužský, ta žena – rod ženský, to dítě – rod střední).

Vzory podstatných jmen – určíme rod a podle zakončení v 1. a 2. pádě přiřadíme ke vzoru

Vzory rodu středního – město, moře, kuře, stavení

Vzory rodu ženského – žena, růže, píseň, kost

Vzory rodu mužského: pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce

Zájmena

zastupují podstatná jména nebo na ně ukazují
skloňují se

Druhy zájmen:

Osobní zájmena: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, zvratné se

Přivlastňovací zájmena: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj

Ukazovací zájmena: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

Tázací zájmena: Kdo, co, jaký, který, čí?

Vztažná zájmena: kdo, co, jaký, který, čí, jenž

Neurčitá zájmena: někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, lecco, leckterý, ledajaký, ledačí, kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi, kdokoli, cokoli, kterýkoli, jakýkoli, číkoli, každý, všechen.

Záporná zájmena: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

Zájmeno já – pravopis

pád – já
pád – beze mne, mě
pád – mi, mně
pád mne, mě
--------------
O mně
Se mnou

Mě – píšeme ve 2. a 4. pádě

Mně – píšeme ve 3. a 6. pádě

Zájmeno já – pravopis

pád – já
pád – beze mne, mě
pád – mi, mně
pád mne, mě
--------------
O mně
Se mnou

Mě – píšeme ve 2. a 4. pádě

Mně – píšeme ve 3. a 6. pádě

Skloňování zájmena TY, ON, ONA, ONO

Zájmeno TY ON, ONA, ONO

1. pád Ty on, ona ono

2. pád Tebe, Tě jeho, ho, jej jí jeho, ho, jej

3. pád Tobě, Ti jemu, mu jí jemu, mu

4. pád Tebe, Tě jej, ho ji jeho, ho, jej

5. pád-----

6. pád o Tobě, o něm o ní o něm

7. pád Tebou jím jí jím

Zájmeno my vy

1. pád my vy

2. pád nás vás

3. pád nám vám

4. pád nás vás

-------------------------------------------------------

6. pád nás vás

7. pád námi vámi

Číslovky

Vyjadřují počet nebo pořadí

Dělení číslovek:

Určité – dají se vyjádřit čísly a spočítat – jedna, pět, sto…
Neurčité – nedají se spočítat a vyjádřit čísly – málo, mnoho, několik

Druhy číslovek:

Základní – vyjadřují počet nebo pořadí na otázku kolik?
Jeden, dva, deset, sto jedna, milion

Řadové – vyjadřují pořadí na otázku kolikátý?
První, druhý, pátý, stý, poslední

Druhové – vyjadřují počet druhů na otázky kolikerý, kolikero?
Dvoje, troje, několikero, patero

Násobné – vyjadřují násobenost na otázku kolikrát?
Dvakrát, několikrát, mnohokrát

Skloňování číslovek DVA, OBA

Mužský rod ženský a střední rod

1. pád – dva, oba, dvě, obě
2. pád – dvou, obou
3. pád - dvěma, oběma
4. pád - dva, oba dvě, obě
5. pád - dva, oba dvě, obě
6. pád - o dvou, obou
7. pád - dvěma, oběma

Příslovce

Příslovce - neohebná slova

- vyjadřují bližší okolnosti dějů Např.: vaří výborně; velice hezké…

- většinou se tvoří příponami z přídavných jmen (veselý – vesele) - některá vznikla ustrnutím tvaru podst. jména (ráno, večer…)

- většinou vystupují ve větě jako příslovečná určení PU - místa, času, způsobu (běhal rychle)

Stupňování příslovcí

- některá příslovce se stupňují (jako přídavná jména) -

2. stupeň příponou –eji (vesele – veseleji), -ěji (jemně – jemněji) - někdy příponou –e (blízko – blíže) -

3. stupeň předponou nej- (nejzdravěji)

Předložky

- vyjadřují bližší okolnosti děje ve spojení se jmény (nařizují pád jména) - dělíme je na:

vlastní – v, z, s, k, na, bez, pod...

nevlastní (nepůvodní) – mohou být i jiným slovním druhem – kolem, vedle, místo...

Spojky

Spojky jsou slova, která spojují jednotlivé větné členy nebo věty a teprve ve spojení s nimi nabývají svého významu, jehož obsahem je zpravidla označení charakteru větné vazby nebo věty (a, i, ale, aby, že, když, protože, ...)

Dělení spojek

1. souřadicí – spojují hlavní věty - souřadné věty nebo členy (a, i, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, ani, - ani, ať)

2. podřadicí – spojují větu vedlejší k větě řídící (když, jakmile, protože, že, aby, -li, kdyby, ač)

Částice

- uvozují větu, naznačují její druh (otázka, rozkaz, zvolání) (ať, nechť, kéž, což) - nejsou větným členem; Nejčastější částice jsou ANO, NE.

Citoslovce

- vyjadřují nálady, city, vůli mluvčího nebo hlasy a zvuky

- např. brrrrrr, ach, haf, krá, bú, bé, mňau, žbluňk.

Větné členy

Větné členy základní:

Podmět – značí se PO

- ptáme se Kdo? Co?

- Většinou podstatné jméno

- Podtrhujeme rovnou čarou

Přísudek – značí se PŘ

Nejčastěji sloveso
Podtrhujeme vlnovkou

Rozvíjející větné členy:

Přívlastek – značí se PK

Závisí na podstatném jméně
Ptáme se: Jaký? Který? Čí?
Dělí se na – přívlastek shodný PKS – stojí před podstatným jménem

- přívlastek neshodný PKN – stojí za podstatným jménem

Předmět – značí se PT

Závisí na slovese nebo přídavném jméně
Ptáme se 2., 3., 4., 6. a 7. pádem

Příslovečná určení – PU – závisí na slovese nebo přídavném jméně

Druhy:

Příslovečné určení místa – PUM

Ptáme se: kde, odkud, kudy, kam?

Příslovečné určení času – PUČ

Ptáme se: kdy, odkdy, jak dlouho, jak často?

Příslovečné určení způsobu – PUZ

Ptáme se: jak?

Odvozování je tvoření odvozeného slova z jiného slova (ze slova základového) pomocí slovotvorných prostředků.

Odvozovat tedy můžeme:

Přechylování = tvoření ženských názvů - nejčastější přípony a koncovky jsou: -yn(ě), -k(a), -ov(á), -ic(e), -á.

předponou - připojuje se k celému slovu → předponové odvozeniny (les → prales, nést → přinést)

příponou - připíná se za slovotvorný základ → příponové odvozeniny (les → lesík, moře → mořský)

koncovkou - připíná se za slovotvorný základ → koncovkové odvozeniny (Petr → Petra, jezdit → jízda)

zároveň pomocí předpony a přípony (pata → podpatek)

zároveň pomocí předpony a koncovky (břeh → nábřeží).

Tvoření slov

Skládání

Skládání je spojování dvou a více slov dohromady.

Vznikají slova složená = složeniny.

Např. vodovod – vede vodu

Teploměr – měří teplo

Velkoměsto – velké město

Autodoprava – doprava auty

Dějepis – píše o dějinách

Sladkokyselý – sladký i kyselý

Hluchoněmý – hluchý i němý

Černovlasý – černé vlasy

Tvoření slov

Zkracování

- vznikají zkratky

Zkratky – např. ČR, RU, OSN, SR, SRN, BMW,
Vznikají z počátečních písmen
Píší se tiskacími písmeny
Vyslovují se po písmenech

- zkratková slova

– Sazka, Čedok, Setuza, Ingstav – Sázková kancelář, Česká dopravní kancelář, Severočeské tukové závody, Inženýrské stavby.

- Vyslovují se jako slova

- Vznikají z prvních slabik

- Dají se skloňovat

- Jen první písmeno velké

TVOŘENÍ SOUSLOVÍ

Sousloví

- ustálená slovní spojení

- víceslovná pojmenování s významem jednoho slova

- ve větě tvoří významový celek

- žádné slovo nelze nahradit synonymem

Druhy sousloví

1) rčení = úsloví = ustálené spojení s obrazným základem

- páté kolo u vozu, černé na bílém

2) ustálená přirovnání

- bručí jako medvěd, nervy jak provazy

3) pořekadla= ustálené věty obrazné povahy, lidový původ, bez mravoučné tendence

- Kupuje zajíce v pytli.

4) pranostiky - o počasí - Únor bílý, pole sílí.

5) přísloví - ustálené věty obrazné povahy lidového původu s mravoučnou tendencí

- Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Přejímání cizích slov

Slova cizího původu jsou:

zdomácnělá - cizí původ si už neuvědomujeme
- např. škola, víno, závoj
cizí - zachovala si původní ráz
a) zcela běžná - obecně užívaná, pravopisem přizpůsobená
- auto, nafta, rekreace, prémie
b) méně běžná, ale častá - charakter, extrémní, export
c) omezena na okruh odborníků - anoda, neuron, reostat
d) mezinárodní - společná většině kulturních národů
- bible, biologie, ampér, kilogram, doktor
e) nespisovná - špunt, kšeft, flaška

Slova byla do češtiny přejata:

- z němčiny – barva, puška…

- z francouzštiny – parfém, bižuterie…

- z italštiny – banka, konto…

- z angličtiny – byznys, gól, hokej,

- z latiny a řečtiny – kostel, virus…

- z ruštiny – čaj

- z maďarštiny - guláš

Změna slovního významu

Většinou rozšiřování významu – zvětší se rozsah – např. limonáda – původně nápoj z citronu, dnes jakákoliv ovocná šťáva

pivo – původně cokoliv k pití, dnes nápoj z

ječmene a chmele

Přenášení pojmenování
Metaforou – na základě vnější podobnosti –
Hřeben – k česání vlasů hřeben na hlavě ptáků, hřeben střechy, pohoří…
Stolička – zub, na sezení

Metonymií – na základě věcné souvislosti –
Jméno autora/vynálezce na výrobek – Henry Ford – automobilka Ford

ÚTVARY ČESKÉHO JAZYKA A JAZYKOVÁ KULTURA

Dítě se může v útlém věku naučit kterémukoliv jazyku. Mluvit ho učí především matka, proto se takovému jazyku říká mateřský jazyk.

Čeština je náš národní jazyk.

SPISOVNÝ JAZYK ¨

- slouží ke komunikaci oficiálního rázu – funkce reprezentativní;

Podoba: mluvená a psaná

Prostředky: hovorové (děkuju, píšou), knižní (zpívati, houpaje), neutrální (židle, jíst)

NESPISOVNÝ JAZYK

- užívaný jen někde a někým;

- odlišnost od spisovného jazyka odchylkami ve slovní zásobě, v hláskosloví, v tvarosloví a větné stavbě

Slang - mluva lidí, kteří náleží k určité zájmové nebo profesní skupině (např. studentský, hornický, sportovní, vojenský atd.)

Argot - vrstva slovní zásoby užívaná společenskou spodinou (zloději apod.) – např. káča, kachna (pokladna) - účelem tvoření zvláštních pojmenování je utajit obsah sdělení - některé výrazy z argotu mohou být prozrazeny, a tím přestanou být součástí argotu a stanou se součástí běžné slovní zásoby

Obecná čeština - nadnářeční celek – interdialekt používaný zejména v Čechách a na západní Moravě - některé prvky obecné češtiny mohou časem proniknout do spisovné vrstvy jazyka - např. malý město, malej dům, lítat

Nářečí - mluvená forma českého jazyka v různých oblastech – nářečí středomoravská (hanácká), podkrkonošská, lašská, východomoravská (např. mluva na Valašsku – zhlavec = polštář, hafery = borůvky apod.)

Slovanské jazyky

- slovanské jazyky jsou jednou z větví indoevropských jazyků, vznikly ze společného základu, kterému se říká jazyk praslovanský = praslovanština

- dělíme je na tři skupiny:

- a) jazyky západoslovanské- čeština, slovenština, lužická srbština( kolem Budyšína), polština

- b) jazyky východoslovanské- ruština, běloruština, ukrajinština

- c) jazyky jihoslovanské- slovinština, srbština, chorvatština, makedonština, bulharština